SUPERVIZE

Supervizi považuji za bezpečný a zároveň otevřený prostor, ve kterém dochází k procesu otevírání se sobě, otevírání se navzájem svým kolegům, ve snaze pojmenovat a řešit situace, které vznikají v pracovním procesu, bez možnosti v tu chvíli se zastavit, aktuálně pojmenovat daný problém a hledat účinná řešení vzniklých situací. 

V supervizi je dána možnost návratu v klidu a za přítomnosti supervizora (člověka zvenčí) podívat se společně zpět na proběhlé pracovní situace. Všichni účastníci procesu (většinou členové jednoho pracovního týmu) zde dostanou možnost a dostatečný prostor otevřeně hovořit o své práci, úspěších a potížích, které v pracovním procesu řeší, pojmenovávat své pocity a emoce, dostat zpětnou vazbu od svých kolegů, případně pohled supervizora. 

 V takovémto prostředí může docházet aktuálně i retrospektivně k hojivým procesům, které dávají opět nové kompetence k práci, vracejí smysl a chuť v ní pokračovat, předcházejí vzniku projevů syndromu vyhoření, obnovují vztahy a prodlužují "dobu trvanlivosti" jednotlivých pracovníků. Supervize dává možnost podívat se na své postoje, jednání (jak s klienty, kolegy, ale i se sebou samým), názory, výsledky, i na stupeň profesionality své práce. Náplní supervizí mohou být pracovní problémy jednotlivců, pracovních týmů, vztahové záležitosti, situace s klienty, funkčnost a profesionalita celého zařízení, vhled zpět na průběh práce i vztahů. Organizace, firmy, pracovní týmy, atd., by si měly tento luxus dopřát. Je věcí vedení organizace vysvětlit pracovníkům smysl a důležitost supervize. 

Pochopit smysl supervize, znamená dát možnost sobě, uznat své potřeby a omezenost možností, energie, času, vyčerpatelnost svých zásob empatie a schopnosti dávat ze sebe. Jde o zralé a pokorné uznání potřeby zastavit se, konfrontovat se, načerpat... udělat si čas... najít odvahu otevřít se, riskovat, jít se svojí kůží na trh. Odměnou poté může být pocit "znovuzrození" a očištění, odvaha a chuť jít dál, pokračovat i za přítomnosti náročných situací, kolegů, klientů, překážek a podmínek. Supervize probíhá v příjemném, bezpečném prostředí a pokojném duchu, nejlépe v době, kdy je možné přerušit, nebo i uzavřít chod zařízení. 

 Je důležité, aby všichni členové týmu mohli být přítomni, nemuseli odbíhat za svými klienty, k telefonu, ke dveřím a podobně. Ideální je, když se tým i jednotlivci na supervizi předem připraví, ví o čem chtějí hovořit a co potřebují řešit. Připravenost nemusí být vůbec na závadu spontánnosti a kreativitě přítomné chvíle, ale napomáhá plnému a efektivnímu využití času, který je pro supervizi vymezen. Optimální stav nastává, když je čas supervize vnímám pracovníky jako luxusní porce času, který je věnován pouze jim, kde mohou spočinout, otevřít vše, řešit, co je trápí a vědět, že dojde k určitému posunu, ve vnímání jejich obtíží. Kontraproduktivní může být, pokud pracovníci vnímají supervizi jako nutnost, pokud ji mají nařízenou, ale sami nejsou motivováni. Popřípadě pokud mají předchozí negativní zkušenost z nefunkčností celého procesu i takovouto překážku je možné díky supervizi vyřešit. 

Supervize je jedním z nástrojů, jak předcházet vzniku projevů syndromu vyhoření, jak zvládat stresové situace, naučit se sebereflexi, otevřenosti, přijímání i poskytování zpětné vazby. Supervize může být realizována, jako skupinová i individuální. Individuální supervize bývá především v případě, že má pracovník nějaký problém, který nechce řešit na skupině, popřípadě se zde prolíná pracovní a osobní stránka. Individuální supervize je také na místě, pokud jsou v organizaci zaměstnanci, kteří pracují samostatně, ale přesto, že jsou členy týmu na týmové práci se nepodílí. Tudíž by pro ně účast na skupinové supervizi nebyla přínosem, ba naopak ztrátou času.

Supervizor je při supervizi v roli doprovázejícího, který je přítomen procesu otevírání, hledání a ošetření vzniklých situací. Pracuje kontinuálně s celým týmem, ale zároveň sleduje procesy jednotlivců, podporuje je v otevřenosti, uvolnění, odvaze řešit obtížné situace a v případě potřeby sám dává zpětnou vazbu. 

Mezi pracovníky a supervizorem by měla panovat otevřená atmosféra a důvěra. Supervizor může pracovníkům pomoci uvolnit negativní emoce, podpořit je v řešení problémů, nastínit svůj náhled, ale řešení problémů, by měli pracovníci nacházet sami. Supervizor je pouze k těmto řešením může přivádět svojí empatií a dovednostmi. Supervizor je povinen diskrétností o informacích o pracovnících, o zařízení a problémech, které jsou náplní supervize. Mlčenlivost všech účastníků o průběhu supervize je samozřejmým pravidlem.